Inspirace na zelenou – handmade a poznaná nutnost

Zabrouzdal jsem asi po dvou, možná třech měsících s minimem internetu do vod (plných plastů samozřejmě🙄) autorů stránek a blogů zabývajících se eko, udržitelným nebo minimalistickým způsobem uvědomělého způsobu života. Všechny nás stav společnosti a zprávy o kritickém stavu planety tlačí do toho hledat cestu nějakého usebrání. Záměrně píšu, že jsme tam směrováni protože – kdo z nás může říct, že je nezávislý na informacích (myšlenkově) nebo materiálním světě? Ale směr je to dobrý.

O čem ale chci napsat je můj postoj jako řemeslníka samozřejmě, který jde cestou určité soběstačnosti. Není to úplně snadné, protože cesta ta není alá jen o tom rozhodnout se, jestli si koupit okurku v plastu nebo kterou vybrat zubní pastu a jestli je lepší mít třeba bambusový kartáček. Nechci ani psát o tom, jestli je vůbec morální užívat pilku z Japonska a švédskou sekeru. Máte-li možnost, pořiďte si kvalitní nářadí od souseda kováře a s novými pilami od Pilany se také dá pracovat. Držím se jakžtakž toho užívat jen ruční nástroje, pracovat unpluged. To platí celkem bez výhrad pro řezbářskou tvorbu – lžice, misky, kuksy, krabičky a další užitečnosti, ale už ne tak u truhlařiny nebo při vrtání děr do zdi nebo pro dřevěné kolíky v tesařské konstrukci. Mám už celý strojní 12V aku set – flexa, okružní pilka, vrtačka. Minimalismus se jasně projevuje jen v tom, že veškerou výbavu do případné akce můžu sbalit do lehké tašky přes rameno 😃. Ale troufám si tvrdit, že to není špatné. Je pravda, že není hned potřeba se užívání el. nářadí nebo motorové pily úplně vyhnout, ale zkrátka vydat se směrem kdy užívání minimalizujeme a v některých případech zpomalíme, jinde zase přidáme. Co například užívat víc sekeru pro odeslání krajinek prken, štípat a přitesat si klátky a ty pak ohoblovat uběrákem a načisto klopkařem? Především je to vysoká univerzálnost ručních nástrojů, která odlehčuje mou ekologickou stopu. K tomu potřebuji vědět, která že kombinace ručního nářadí takovou univerzálnost umožňuje a umět je efektivně užít.

Je také dobré rozvíjet cit v rukou, zručnost, která pomáhá napříč všemi činnostmi stejně jako umět to s nožem přináší schopnost vyřezat nejen lžici, ale i kliku ke dveřím, knoflík, držátko na poklici, pánev, hrnek, háček na šaty, ramínko, sponku, hůl, sošku, kolíčky, šperky, zdobit jiné předměty ze dřeva vrubořezem, atd, atd.. Užívám brusné kameny, ten pohyb při kterém musím držet nástroj pod určitým úhlem mi velice zpřesňuje práci s dlátem. Stále opakovaný pohyb při práci se sekerou mi zvyšuje přesnost do té míry, že umožňuje vysekávat dostatečně až velmi přesné spoje (především čepy a pláty) a poradit si s prací i napříč vlákny, nejen pod úhlem, bez obav, že se mi někde utrhne nebo zaštípne kus materiálu. Je zajímavé, že to neplatí jen pro tesařskou práci, ale občas také tu truhlářskou! Ovládat sekeru je velmi praktické.

Znát vlastnosti různých druhů dřev je také důležité. Zdobný detail u smrku je choulostivá záležitost, toxicitě tisu je lepší se při výrobě nádobí vyhnout, lípa je dosti měkká, ale má úžasný lesk, světlejší dřevo je krásné i mramorované, tedy napadené houbami.. Dozvědět a přečíst si toho o dřevě můžete dnes opravdu hodně. Podstatné je znát dřevo, které je mi dostupné a vědět jak se chová při užívání během let. Těch zhruba dvacet lžic (naběraček, lžiček, vařeček), které pravidelně užívám mi dávají možnost si ověřit praktičnost výběru a tvarů.

Je tu veliký prostor pro jiné pojetí výroby předmětů denní potřeby, nábytku, užitkových věcí pro domácnost i zahradu. Pokračovat tradičními postupy a uvést znovu do života znalosti generací před průmyslovou revolucí v kombinaci s tím co potřebujeme dnes. A těch informací máme až přemnoho. Je potřeba nejen vytvářet koncepty a teorie ale ověřovat je v životě. Protože většina z nás, kteří myšlenkově už dospějeme k tomu „vědomě“ omezit svou spotřebu a užívat si práci, není dávno v pubertě, krása vyrobených věcí, která může mít původ v prostotě nehodnocení jejich umělecké úrovně, ale praktikování velké dovednosti dané zkušeností, pramení z jisté uvolněnosti v pojetí a nedokonalosti výsledku nebo opracování. Proč by mi mělo vadit, že vnitřek mojí jídelní mističky není dokonale hladký? Cením si toho, že byla ručně vydlabaná a jiná vytočená na pružinovém soustruhu a jsou velice osobité, jedinečné. Ten otisk ruční práce dodává předmětům takové to lidské teplo. Ať už si věci kolem sebe sami vyrábíme nebo si těch pár potřebných věcí koupíme od malovýrobců, kteří se snaží jít cestou k přírodě ohleduplnejší, cítíme se při pohledu na ně a jejich užívání více „doma“. Tradice napoví v tvarosloví, ale ruku na srdce – žijeme v jiné době a tvorba navazující na tradice už dnes taky musí v mnoha oblastech užití vypadat jinak přeci. Protože to máte jako s těmi stromy – „Co že tu bylo za ty prapůvodní druhy? Ale, ze které myslíte doby stařečku? No, přece když všechno si tak nějak pomalu samorostlo a doplňovalo se a byl tu prostor pro rozmanitost druhů chlapče!“

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.