Stánek-Lžicírna-Spoonshop

Loni jsem se poprvé odhodlal vyrazit se Lžicírnou (můj „Spoonshop“ – ateliér i stánek pro prodej na akcích) na trhy a to do Prahy na farmářské trhy organizované spolkem Archetyp, snažící se prosadit bezobalovost – žádné igelitky nebo kelímky na jedno použití (jedna z podmínek účasti) , čerstvá zelenina z farem, účastní se i pár prodejců bio, foodtrucky a čajovna nebo pojízdná kavárna.

S čím jsem se musel vypořádat byla jednak širší nabídka, protože dělat „produkci“ je něco jiného než vyřezávat umělecké a propracovanější designové kousky a druhak přeprava – nemám auto, žádné nechci – stačí mi občas se domluvit s kamarády. Potřeboval jsem úkryt před deštěm a větrem, samozřejmě vyrobený svépomocí z toho co lze získat z lesa. Už léta užívám na cestách Tarp II od Jurek a ten díky své ultralight úpravě byl jedním z triumfů mého řešení. Zaměřil jsem se při navrhování konstrukce na pevnost – stánek se nesmí rozložit, když do něj někdo omylem kopne nebo zafoukâ vítr, lehkost a skladnost. S tím posledním to bylo celkem na hraně, ale povedlo se najít řešení, které jsem byl s to nést přes rameno a vejít do vlaku (ne tak ale do tramvaje, bohužel)

Materiálem jsou lískové a vrbové větve (plus jeden javorový výhon získaný cestou na vlak) – vše bylo vyrobeno z čerstvého dřeva, konopný a sisalový provaz, tkaničky od bot a zmíněná ultralight plachta.

Důležité bylo využít napětí a fakt, že dřevo podélně málo sesychá a především má podélně velkou nosnost, zatímco ohnout lískovou větev síly palce není velký problém. Jednoduchost sestavení, samozřejmě také dost důležitá, na sebe vzala podobu děr a čepů zajišťujících rozpory, zatímco lana a provazy byly potřebné pro stahování a zajištění spojů.

Nechtěl jsem žádné kovové nebo dokonce plastové prvky a tak k  uchycení bylo potřeba macrame technikou výplést takové košíčky, samozřejmě mi záleží na potěšení ze vzhledu stánku (mého i ostatních lidí)  a tak jsou koncové uzly vyvedeny v podobě květinových uzlů pro štěstí (lapače 😄). Při práci na lanech moje jizba připomínala něco jako pavoučí doupě, ale arachnofobii naštěstí nemám.

Konstrukce byla sestavena poměrně rychle, nejvíc času zabralo samotné navržení, opracování větví pořízem a rozměřování pro plachtu. Na place mi trvá vše cca 15 minut.

Ještě umístit lžice..

Zatěžová zkouška větrem proběhla poprvé hned na místě výroby a stánek obstál na výtečnou. Pak ještě několikrát v praxi. Jediné co je potřeba je při větru zatížit ho zbožím (nelehká věc při takové lehkosti dřevěného nádobí) a batohem s pořádnou svačinou 😀. Jinak letí všechno zboží „na dráčku“ a dělá nežádoucí reklamu. Nicméně při dešti slouží skvěle!

Stánek, především převozitelnost vlakem nebo autobusem a možnosti vystavit dřevěné nádobí, přes, dá se říct, velký úspěch konceptu, chci letos ještě vylepšit, nebo jej vyměnit za jiný odlišné konstrukce, čistě ze zvědavosti. Snad k tomu najdu volnou chvilku.