Autor neznámý

Kniha zásadní a zajímavá, poprvé, před dlouhým časem, pro mne nebylo úplně lehké ji přečíst. Nicméně poměrně nedávno jsem si ji přečetl podruhé a, no, však víte jaké to je po letech znovu číst knihu – stálo to za to!

Nebudu se pokoušet o recenzi, spíš jen krátké seznámení. Kniha je postavena na překladu sbírky esejů na téma východního chápání pojmů umění, především lidového umění a řemesla jako součásti především budhistické kultury. Překlad do angličtiny má na svědomí Bernard Leach, známý keramik a blízký autorův přítel. Ve svých zamyšleních autor komentuje jejich prolínání, hloubku a význam pro 70. léta minulého tisíciletí, hnutí Arts&Crafts a obdobné, dalekosáhlejší hnutí na asijském kontinentu vzniklé v reakci na důsledky industriální revoluce, jehož je právě pan Yanagi významným představitelem. Jeho činnost vedla k založení Japan Folkcraft museum.

A proč zmiňuji minulé tisíciletí? Přijde mi to vtipné ve spojení s aktuálností pro současné hnutí lžicířů a dalších lidí, kteří tvoří povětšinou ručně z přírodních materiálů, dobu nazvanou také Renesancí práce se dřevem. Ale není tomu tedy zase tak dávno, kdy se zvedli ojedinělé ale dost silné hlasy ostře kritizující společnost, která začala opouštět a zatracovat tradici ruční práce vznikající tisíciletí, směřující k daleko nižší všeobecné kvalitě předmětů a, jak víme, postupné globalizaci. V knize se seznámíte s několika poklady východní hmotné kultury – technikami a důležitými pojmy (Wabi, shibui, hakeme, chado, mingei..) významnými umělci a osobnostmi (Buson, Kizaemon, Murata Shukō, Sen no Rikiyu,..) a odhaluje se zde podoba řemesla, do které především lidé na západě jen nesnadno pronikali. Autor kriticky komentuje u nás známou práci  Kakuzo Okakury a objasňuje širší souvislosti. Neomezuje se jen na příklady z Japonska, píše také o Johnu Ruskinovi, koptské tradici, atd. Knihu doplňuje mnoho fotografií prací, které doprovází text.

Co mne naprosto fascinuje je vysoká hodnota, kterou autor připisuje řemeslné práci, nikoliv pro individuální ego, ale naopak daleko přesahující konkrétního tvůrce, čímž úspěšně obhajuje její společenský význam i v době digitální, tím spíše, že, ačkoliv v době kdy autor text psal se vědělo jen málo o znečištění a devastaci naší planety, může být zároveň inspirací k odpovědnějšímu životu .

Potřebujeme opravu vyměnit krásu věcí, které nás vnitřně oslovují za předměty z výrobní linky? I design průmyslově vyráběného předmětu může být dost povedený, ale konkrétně předměty denní, osobní potřeby mohou dávat něco více než jen praktický užitek. Není nedokonalost (ovšem ne neumělost a něco co je „odfláknuté“) zdrojem inspirace?! Potřebujeme hromadit věci, být až nadpřirozeně rychlejší, ještě bohatší? Nebo se snažit o rovnováhu, duchovní růst a radost z tvorby..

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.